Beiarelva – modrá řeka. 1. část

Sen o atlantských lososech

Měl jsem sen o velkých stříbrných rybách, které z azurově modrého moře vplouvaly do mohutné a křišťálově čisté řeky, jejíž proud nesl vůni života a naděje. Některé poprvé a jiné snad již naposledy poslušny dávného a naléhavého hlasu putovaly neúnavně přes balvany, peřeje a vodopády ke kolébce svého rodu, aby zde odevzdaly zbytek sil dalšímu pokolení a uzavřely tak  po tisíce let se opakující kruh vzniku nového života. A ty pak, jimž nebylo souzeno tuto pouť dokončit,  podlehly  nástrahám přírody a vábení mušek, jež se lehce jako barevní motýli snášely na vodní hladinu.

                                                                                                                                 Milan Steuer.

Přípravy.

Ihned po našem příjezdu z Dánska začínáme stříhat metr a čas neobvykle utíká. Konečně se zase vrátíme a ponoříme své mušky do vod lososí řeky. Již od května jsem ve spojení s Lubbem a sleduji vývoj na Byske. Teče hodně vody, ale tahy ryb jsou slušné a objevují se i lososi přes 130 cm. dlouzí – impozantní ryby. Jsou zaznamenány optickým systémem v rybím přechodu. Byskealven je lesní řekou, jejíž vodní stavy ovlivňují především srážky. Barva vody je zlatavě hnědá. Naší hlavní lovnou řekou, by měla být Beiarelva a řekou záložní její sestra Saltdal. Obě typicky ledovcové. Od června začínáme sledovat průběh sezony i na Beiarelvě. Beiar je ledovcovou řekou a její průtoky ovlivňuje tání ledovce Svartisen a sněhu na okolních horských úbočích, což závisí na teplotních poměrech a množství srážek. Z horských úbočí stékají četné vodopády. Již od června kolísají průtoky mezi  50 – 120 kubíky. Úlovky lososů na mušku, jsou registrovány i při maximálním průtoku. Objevují se i ryby kolem 18 kg. Začátkem sezony, je možno lovit lososa atlantského a sivena. Koncem srpna pak začíná tah mořských pstruhů.  V sezoně roku 2015 jsou zpřísněna pravidla lovu. Lovící si může v této sezoně ponechat pouze čtyři ryby z výše jmenovaných druhů, jejichž délka nesmí přesáhnout – 65 cm. Toto zdánlivě přísné opatření má blahodárný účinek na rybí populaci a zachraňuje nenahraditelný genetický potencionál, především ve formě velkých samic lososa atlantského a pstruha mořského. Do řeky táhne výhradně přírodní populace ryb, do níž se občas přimýchá  nějaký losos, jež uniknul ze síťového chovu v moři. Tyto ryby nejsou v přírodní populaci žádoucí a neměly by být po ulovení vráceny zpět. Charakterizuje je zakulacená ocasní ploutev, poškozená hřbetní ploutev a mnohdy i nedostatečně dorostlá skřelová kost. Ani po delším pobytu v moři se tyto defekty zcela nedorovnají do stavu přírodní ryby.

Vážeme mušky jak trubičkové tak jednoháčkové. Jsme vybaveni trojháčky č. 6, 8 a 10 – OWNER a Kamasan, jednoháčky – Hayabusa č. 6, 4 a 2.  Sázíme na odzkoušené vzory  Green Highlander, Munroe Killer, Heggeli, Red Butt a Sunray Shadow pro lov při podmračeném počasí a za tmy. Pro případ přikalené vody a lov na Byske pak mušky typu Ally‘s Shrimp a General Praktitioner. Rozpětí velikosti mušek je od tří do dvanácti cm. Návazcový materiál o síle – 0,28 – 0,37 mm.

Máme připraveny dvouruční muškařské pruty  7- 8 pro letní lov lososů a hlavy typu Scandy a Skagit. V červenci dostáváme z Norska špatné zprávy. Neustále prší a na západním pobřeží jsou téměř všechny řeky vysoko nad stav. Zažili jsme takovýto deštivý týden při lovu lososů na Mandalselvě a nebyla to pod stanem žádná procházka růžovým sadem. Zkoušíme se telefonicky spojit s campem v Beiarn a daří se. Dostáváme příslib ubytování ve srubu u řeky. Stany a veškeré vybavení však bereme sebou pro případ náhradního řešení a kvůli plánované zastávce na Byskealven. Ještě zbývá rozhodnutí zda zvolit dlouhý trajekt z Polska do Stockholmu v trvání téměř 24 hodin, nebo pouze šestihodinovou plavbu z Německa do Švédska. Kvůli časové ztrátě ač neradi, volíme vražednější variantu č. 2. Na celý zájezd máme totiž žalostně málo času  a chtěli bychom navštívit dvě lososí řeky. S blížícím se srpnem naše nervozita stoupá. 31. července plním své předsevzetí a o půlnoci ve světle modrého úplňku vyslovuji přání. Lubbe píše z Byske, že zapřáhnul obrovského lososa a protože již ve svých 70 letech odmítá za velkými rybami plavat proudem, což často dělával,  zabrzdil naviják a ryba mu  přes návazec 0,40 mm. narovnala pevnostní trojháček Kamasan.

Na cestě.

Z Karlových Varů vyjíždíme v pařáku a těšíme se, že snad za polárním kruhem najdeme alespoň trochu toho chladu. Projíždíme tedy Německem směr Rostock, odkud přeplouváme trajektem do švédského Trelleborgu. Kajuty máme objednány až pro cestu zpět. Bereme si tedy spacáky a snad se někde uložíme. Jedná se o menší trajekt a ani na chodbách žádná zákoutí nenacházíme. Procházíme tedy restaurací a objevujeme menší místnost s dětským koutkem. Ostatní cestující jsou podobně vybaveni a kolem půlnoci vše uléhá na koberce. U vedlejšího stolu se zabydlela jižanská rodinka a její pánké osazenstvo a starší matka se ukládají do spacáků již kolem desáté večer. Kolem jedenácté začínají neskutečně chrápat, každý v jiné tonině. Zní to jako směs startů motorových pil a traktoru. Z koutů místnosti kde ulehly s rodiči i malé děti, se začíná ozývat nakažlivý smích. Jsou tam přítomny i dvě nebo tři česky mluvící rodiny, což jsme zaznamenali podle útržků slov. Těsně po půlnoci se od chrápající trojice ozve zvuk připomínající hvizd parní lokomotivy a kvičení vepře před porážkou. Karel ležící vedle mne toto suše okomentuje slovy ,, asi mu šlápli na chobot.‘‘ To už se nedá vydržet a následuje hlasitý řehot, jež ukončí tento zvláštní koncert. Až do rána je klid.

Ráno nás čeká první část cesty Švédskem z Trelleborgu do Stockholmu – nějakých 650 km. 6 hodin jízdy. Celkem jsme ještě docela odpočatí. Jedeme již pro nás známou krajinou jížní a střední částí Švédska. Kolem čtvrté hodiny odpolední projíždíme Stockholmem a pokračujeme kolem pobřeží stále na sever. K hraničním horám to máme nějakých 900 km. a kolem osmi hodin jízdy. Pokračujeme dále přes Laponsko a nad ránem již vidíme v dáli zasněžené vrcholky hraničních hor, za nimiž nás čeká Norsko. Projíždíme liduprázdnou krajinou kolem nádherných jezer, říček a řek plných pstruhů, sivenů, lipanů ale také štik. Po přejezdu hor sjíždíme již Norskem k našemu vysněnému cíli. Už jenom nějakých 350 km. Všechna vozidla jež řídce potkáváme jsou vybavena velkými  reflektory kvůli častým setkáním s losy a soby. Pochopitelně nejčastější značkou vozů je Volvo. Cesta najednou vede nad hlubokým kaňonem, na jehož dně teče lososí řeka. Okolní vrcholky hor ještě tonou v chuchvalcích mlhy. Není to ale ještě naše Beiarelva ale její překrásná sestra Saltdal. Projíždíme kolem Salty a od cesty pomalu odbíhá losí kráva se dvěma telaty,  zřejmě z ranní pastvy. Salta má téměř křišťálově čistou vodu a její dno tvoří valouny různých velikostí. Z vozu vidíme několik muškařů lovících lososy. Je to nádherný pohled a náš adrenalin stoupá.

Před námi je ještě jedno horské pásmo, jež nás dělí od údolí Beiarn. Všude kolem cesty se pasou ovce a na plochách pod skalami leží ještě sněhová pole. Abnormálně pěkné počasí vezeme sebou až za polární kruh. Předpověď pro následující týden zní – jasno a denní teploty mezi 18 – 24 stupni. Není to určitě žádné ideální počasí pro lov lososů, ale uvidíme jak se situace vyvine. Konečně sjíždíme do údolí a již z dáli vidíme vinoucí se Beiarelvu.