články‎ > ‎

FYN 2016

Pod záštitou úplňku odjíždíme 10. dubna v obvyklé sestavě. Vynecháváme zastávky v Koldingu a Abenra a míříme přímo do Assens, pod útesy na naše osvědčené místo.  Moře nás tentokráte vítá deštěm. Pomalu scházíme na balvanité pobřeží a začínáme lovit. Pavlík zůstává u betonového bunkru, jež je pozůstatkem válečného opevnění dánského pobřeží. Já a Jirka filtrujeme oblast kolem širokého výběžku a Radek odchází vlevo, kde pátrá v dlouhé zátoce po mořkém pstruhovi.

Voda je křišťálově čistá a klidná. Zkouším osvědčenou oranžovou krevetku.  Záběr však nepřichází. Radek je ve své zátoce úspěšný a přináší pstruha 52 cm dlouhého, a druhá ryba kolem 45 cm dostala svobodu. Na začátek pěkný úspěch. Kolem jedenácté hodiny se zvedá silnější vítr a vlny kalí pobřežní pásmo. To je pro nás impuls k ústupu. Přejíždíme blíže k přístavu v Assens. Jsou zde krásná místa s trsy chaluh a písečnými oky. Začíná silně pršet. Poctivě lovíme další dvě hodiny v  dešti. Přezbrojuji z krevetky na písečňáka s Magic Head a dostávám pstruha kolem 40 cm. Je to naše jediná odpolední ryba. Pro dnešek tedy končíme a jedeme se ubytovat. Nejsme s Pavlíkem úplně v nejlepší pohodě. Já s nedoléčenou virózou a u syna, jak se později ukáže začínající problém s ploténkou. Nezbývá nám však jiné řešení než bojovat. 

Víkendový domek je menší než obvykle. Já  zůstavám na gauči v kuchyni, Pavlík zabírá malou ložničku ve střední části a Radek s Jirkou svorně uléhají na dvojpostýlku pro panenky, ten s fousama je pochopitelně taťka. Ubytování jsme záměrně volili co nejblíže lovným místům v Dalby. Snad budeme mít alespoň tentokráte příznivý vítr. V pondělí ráno máme vítr v zádech a míříme k Dalby. Opět nás vítá starý bukový les s havrany v korunách stromů. Nezaměnitelná atmosféra jarního Dánska. Lovíme na obou výběžcích poolu, ale jsme až do odpoledne bez záběru. Pouze jirkovi se zdálo, že jeho mušku sledoval až ke břehu pstruh do 50 cm. Jirka se seznamuje s novým šestkovým dvouručákem. Tuto variantu zvolil kvůli přetrvávajícím problémům s ramenem. Po poledni nás sílící vítr vyhání od vody a přejíždíme na dlouhé pobřeží vpravo od Dalby. Je zde slušná hloubka a drobný štěrk s oblázky občas střídají trsy chaluh. Ihned po příjezdu jsme svědky ulovení krásné ryby do 70 cm. délky. Procházíme pobřeží v dosti silném větru. Asi po 200 metrech zasekává Pavlík rybu kolem 50 cm. Později odpoledne zesiluje vítr i zde.  Jedním z mála poolů, kde je dnes ještě možný lov je Fons. Až do večera jsme zde bez záběru. Večer dostáváme zprávu od kluků z Bornholmu, kde jim silný vítr, jež se točí nad ostrovem úplně znemožňuje lov. Podobný report posílá i Jirka z Langelandu za tři dny dřiny pouze dva malí mořáci a jedna jehlice. Další den chceme zkušebně věnovat Odense fjordu. Je sice již pokročilé datum, ale co kdyby. I zde jsme však celé dopoledne bez záběru. Po obědě již opět směřujeme k Dalby. Asi po půl hodině lovu hlásí Radek rybu, jež mu připlula za muškou, až téměř k nohám a nástrahu nedobrala. ,, Vám pořád nějaké ryby málem okusují boty a já jsem ještě neviděl ani šupinu namítám klukům. Kolem desáté hodiny je naše úsilí korunováno úspěchem a Radek zdolává na pravé špici mořáka 55 cm dlouhého.  Po další hodině lovu boduje Jirka s rybou 56 cm. Pavlík loví ne levém výběžku poolu a já jsem již tři hodiny bez kontaktu. Po několika 100 hodech, opět dotahuji krevetku pod špičku prutu a překlápím prut ke své levé ruce. Pohybem špičky ještě uděluji mušce několik impulzů nad písečným okem, jež svítí ve slunci po mé levici. Zastavuji mušku a následuje již pouze šok. Z temné spleti chaluh sleduje krevetku mořský pstruh, dobrých 70 cm dlouhý a  strne nad písečným okem, jen asi 20 cm za ní. Mám rybu jako na dlani, avšak jsem bez šance. Vše trvá pouze vteřiny a pstruh mizí jako duch elegantním obloukem nad chaluhami. Již se nedozvím, zda moji mušku sledoval po celé dráze vedení, nebo jsem jej náhodně trefil na jeho cestě v chaluhách při dotahu mušky pod špičku prutu. Za několik let lovu na moři se mi něco takového stalo poprvé. Ryby tu tedy jsou a my se musíme dále snažit. 

Odpoledne se vítr točí a my trávíme zbytek dne na Fonsu, bez záběru. Ve čtvrtek je Dalby kvůli větru bez šance. Hledáme tedy nějaká místa pro lov na sever od Dalby. Je to tu hodně spletité a hlavně musíme dát pozor na soukromé pozemky. Nakonec se přibližujeme k moři po úzké polní cestě kolem mohyly vikingského náčelníka. K vodě však máme ještě dobrý kilometr pěšky. Vítr stále zesiluje a točí se různými směry. Jirka s Radkem míří k útesům vpravo. Já a  Pavlík volíme vysoký výběžek do moře pokrytý stromy, pod nímž je možno lovit na ploše nějakých 100 metrů čtverečních. Až do večera  jsou  výsledkem našeho  lovu čtyři pstruzi do 45 cm. 

V pátek dopoledne zkoušíme horní úsek Dalby. Máme  dosti daleko k moři, ale slunečný den nám to vynahrazuje. Výsledkem lovu jsou ale pouze dva sledi kolem 30 cm. Přesunujeme se tedy na naše odzkoušené výběžky za starým bukovým lesem a čekáme na vrcholící příliv. Kolem jedenácté mám rasantní záběr a pstruh jde okamžitě do vzduchu. Odhaduji rybu kolem 60 cm. Bojuje nezvykle tvrdě a neustále se tlačí do chumáčů chaluh. Konečně jej dostávám nad Pavlíkův podběrák, a je dobojováno. Muška pevně visí u kořene prsní ploutve, což vysvětluje houževnatý odpor ryby. Pstruh měří 61 cm. Tak konečně po čtyřech dnech prolomeno. Po dvanácté mi přichází ryba, na kterou jsem čekal celých pět dnů. Mořský pstruh v krásné, téměř letní kondici, dlouhý 64 cm. Do konce přílivu pak Pavlík dostává dvě ryby. První kolem 40 cm vrací zpět a následně pak samici 58 cm.  Dnešní den je pro nás dva velmi šťastným. Kluci na pravé kose jsou  bez záběru. Ryby se tedy konečně začínají ukazovat,  na rozdíl od předchozích mrtvých dnů

Sobotu trávíme na pobřeží protilehlém k Dalby. Ráno nás vítá překrásný slunečný den, s mírně se vlnící mořskou hladinou. Po balvanitém břehu procházíme kolem dlouhé kosy, jež zabíhá daleko do moře a trsy chaluh se zde houpají v dosti silném proudu. Jirka vstupuje do vody je to jeho oblíbené a úspěšné místo. Pavlík brodí ke kratšímu výběžku po levé straně. Já a Radek pokračujeme po dlouhém pobřeží, dál a dál a užíváme si poslední den lovu. Asi po hodině Radek zdolává mořáka kolem 50 cm, v krásné kondici a já pouštím čtyřicátníka. Na zpáteční cestě pozorujeme Pavlíka, který během pěti minut  pouští dvě ryby, pocházející zřejmě z jednoho hejna. Slunce pomalu míří k západu a Jirka stále stojí na své kose po pás ve vodě. Na břehu se leskne tělo mořského pstruha 60 cm dlouhého. Sděluje nám, že přišel ještě o dvě podobné ryby. V záři zapadajícího slunce procházíme pobřežním lesem a před očima se nám jako film odvíjí sedmidenní  maraton, na jehož konci vždy ale s velkým otazníkem, je vysněný mořský pstruh.

 
 
 
 
 
 

Comments